Náš malý fest se vpravdě vydařil, ce se týče počasí, hudebních i mimosmyslových zážitků. Byly nějaké porodní bolesti vznikajícího nového fenoménu, avšak ty snad k tomu i patří. Začátek byl bratře trochu stresový a to bylo způsobeno především tím, že se nám nedařilo nastartovat centrálu, tedy byli jsme bez proudu, což je problém vcelku zásadní. Ještě že máme v kapele a realizačním týmu inžiníra, který dokázal vše uvést do provozu. Ráďa vyčistil sítko, pustil benzín, zatáh za špagát a už to jelo.
První obětí byli Groovetowni z Jáchymova, byli celkem vystreslí z naší počáteční neschopnosti a taky z toho, že jim blbla samice (samozřejmě kytarová, nikoli lidská). Jsou to šikovní a skromní kluci, takže si s tím poradili, jen byli myslím příliš sebekritičtí. Problém byl řekl bych spíše v jejich pocitu, než v samotném výkonu. Jejich příjemný nablueslý sound se nesl údolím i našimi srdci. Startováním jsme nabrali hned na začátku 40 minutový skluz, takže jsme museli upravit časy všem kapelám, ale podařilo se. V pauze mě mile uklidnil Doo bap sound z pod rukou O Jaye. Po place běhali děti, psi a mámy. Počet lidí už pomalu dosahoval stovky.
Druzí nastoupili Megaphoni z Prahy a s jistotou sobě vlastní vypálili svůj naregglý funčík a nadzvedli nás všechny z pomyslných sedaček. Byli tentokrát ve skromnější sestavě, která jim bych řekl sluší. Myslím, že až s nimi skončí jejich „záskok“ na basu jménem Kuba Smutný, tak budou velmi velmi plakat. On posouvá jejich kvalitu na úplně jinou úroveň, je srdcem kapely, které tepe splečně s bubeníkem. Když ho vidíte s basou, vidíte čistou radost z hraní, nulovou ctižádost, máte pocit, že by zhynul, kdyby nehrál, je to pro něj něco jako dýchat. Udělali nám velkou radost svou písní Amsterdam, protože se odtamtud před týdnem vrátil náš bubeník a přivezl nám plný kufr dárků. Dam dygy dygy dygydam…
Pak přišlo uklidnění a pohlazení rašplí hlasu Jindřicha Erika Pelce. Tato karlovarská bluesová legenda známá především z proslulé kapely Brigáda Bratří Pelců zazpívala 5 písní, které odrážely záhyby jeho melancholické duše. Především písní Zikmund pohnul srdci citlivějších účastníků, kteří zrovna nestáli frontu na pivo. „Češi do kopru jdou i s pseudošlechtou, ta ničí zem Tvou, češi sloužit budou…nemáme zájem, nemáme zájem, nemáme zájem.“ Fronta na pivo se tou dobou došplhala do obludných rozměrů. Kelímky beznadějně plné pěny se kupily okolo píp.
Skupina Holden toho odpoledne měla pravděpodobně největší smůlu. Jejich „věrný“ bubeník dal před comebackem po roce přednost jiné kapele, kterou ani nebudu jmenovat. Měli tedy záskon na bicí a bylo na nich znát, že rámusu pódií už odvykli. Měli problém se zvukem, s koncentrací a bylo na nich vidět, že si to úplně neužívají. Tady můžeme vidět příklad toho, že dlouhá pauza i velmi slušně zaběhlou kapelu může velmi ochromit. A tak je to milé děti i se vztahy mezi lidmi, ale to už je jiná pohádka. Tu si budeme povídat příště. Uvidíme jak to s chlapci Holdeny dopadne.
Po holdenech přišlo asi nejméně podpořené vystoupení diváky. Elka, kterého jsem viděl před rokem v Klášterci si s sebou přivezl mnoho MCs. Bylo jich dohromady 8 a střídali se v rapování. Slyšel jsem mnoho negativních i pozitivních reakcí, ale odezva publika by se dala popsat slovem ignorace. Rád bych to svedl na frontu na pivo, ale sám ze svého pohledu musím říct, že se mi Elka sám jen sjedním hajpmenem loni líbil mnohem víc. Podklady byly oldschoolovější, připomínalo mi to House of Pain, ale letos byly i nějaké podklady převzaté a nebylo to úplně real. On to sype pěkně, ale na celku by se mělo ještě zapracovat.
O Jay a Thovt neúnavně vyplňovali mezery mezi vystoupeními libovými tracky. A pak již nastoupili (mnou) očekávaní Shoe Cut. Řekl bych, že po dlouhodobé smůle, kterou měli kluci při vystoupeních v hometownu (praskání strun, nastydlé hlasy, vynechávající basičky, špatně se slyšení atd) se jim vystoupení celkem povedlo. Podpora od lidí byla úžasná a bylo vidět, že si to všichni užívají, jak kapela, tak většina lidí. Míchali hip s hopem, funk s punkem, jazz se vším, co je napadlo. Lidé buď vzdali stání fronty a nebo už konečně měli pivo a stáli po celém prostoru. Měl jsem z pódia velmi dobrý výhled a počet zůčastněných odhaduji na cca 300. A to byl důležitý fotbal, takže určitě by bylo lidí víc, kdybychom nehráli o postup.
Po Šukátech nastoupili rituální tance s ohněm v podobě ohňařů jménem Almasapejama. Bylo to velmi působivé a nazval bych to jedním z vrcholů večera. Za doprovodu bubnů a dalších nástrojů točili řetězy a vějíři s ohněm, plivali oheň a dostali mě do jistého transu. Úplným vrcholem, co se týče tvrdosti jistě, byli Animálové. Přestože Věchet vykazoval jistou hlasovou indispozici, byli opravdu dobří a roztančili spoustu lidí včetně nás. Je velká škoda, že není jistá jejich budoucnost, protože zpěvák se stěhuje na druhý konec republiky. Celá akce skončila přesně o půlnoci, tak jak se mělo stát. Patří můj velký dík realizačnímu týmu, díky kterému se podařilo vzniklý skluz dohnat.
Celkový pocit je spíše pozitivní, ale z chyb se jistě poučíme a příště to bude zase o něco lepší. Jsem moc rád, že se nám podařilo něco takového vůbec uskutečnit v těch zaprdlých varech. Do it yourself je podle mě nejlepší způsob šíření kultury. To, že nás podpořil i Karlovarský kraj vidím jako malý zázrak. A to jsem jen podal žádost jako fyzická osoba. Přál bych si, aby všichni, co žehrají na mrtvost kultury ve svém městě, dali dohromady partu lidí, co nechce umírat ve městě plném azbuky a zrealizovali svůj sen. Protože sen se stává skutečností teprve skutečnou lidskou prací, potem, slzami a krví. Celkem jsme se finančně vešli, každý z nás v tom utopil pár stovek, asi tak stejně, jako kdybychom přišli zapařit. A to jen proto, že jsme chtěli vstup zdarma a velký hrnec radosti místo hrnce peněz, který by se jistě s jiným přístupem dal vydělat. Ale já už jsem příliš starý na to, abych měnil své zvyky a svou filosofii. Hudba je skutečný život a realita, kterou je potřeba šířit i za cenu obětí z vlastní kapsy. Ve chvíli, kdy si z ní uděláte dojnou krávu, přestane mít křídla. A s hrncem plným peněz byste se stejně nevznesli, i kdyby křídla měla.
Big Mother(fucker)